PŘÍRODNÍ ZAHRADA – KOUZELNÝ PŘÍSTAV

Příběh kouzelného přístavu

Před mnoha lety (psal se rok 1975) se přestěhovala jedna třída mateřské školy do krásné vily s nádhernou zahradou. V této době také přišla do mateřské školy jedna mladičká paní ředitelka a ta tu pracuje dodnes. Už není mladá, ale zato ví, co se v zahradě celou tu dobu dělo a jak se proměňovala. V zahradě za tu dobu vyrostla spousta okrasných i ovocných stromů. Děti po nich mohly lézt nebo se ukrývat ve vzrostlých tújích, které sloužily jako domečky či průlezky. Šikmý kmen magnolie sloužil jako vlak, autobus nebo pohodlná lavička. V obrovských rododendronech měly děti domečky. Z ovocných stromů během roku ochutnávaly třešně, hrušky a jablka. Jablíček bylo tolik, že stačily dětem na celou zimu.

Po všechna ta léta byly pro děti největším zážitkem parníky a lodě. Jakmile se na Vltavě objevila jakákoliv loď, v mžiku byly všechny děti na plotě a pozorovaly dění na vodě. Vztah k řece má v obci dlouholetou tradici. Řeka byla pro lidi z Davle obživou, po řece se plavilo nejprve dřevo, později velké lodě vozily písek, kámen a uhlí. Plavba lodí z Prahy pod Slapskou přehradu dodnes patří k nejkrásnějším zážitkům.

Stejně jako se měnila řeka, měnila se i školní zahrada. Najednou stromy přerostly, na zahradě bylo temno a prostor začal připomínat džungli. Lidé pilou některé stromy porazili, jiné ořezali. Jak lidé, tak i stromy na zahradě stárli, a když přišla velká bouřka nebo silný vítr, některý ze stromů zůstal ležet na zemi. Stromů začalo v zahradě postupně ubývat.

Nejtěžší pohroma postihla zahradu při obrovské povodni v roce 2002. Plakalo mnoho lidí, ale jak voda opadla, přišel zástup dobrovolníků, kteří začali zahradu uzdravovat. Musela se odvézt hromada naplavených sudů, částí chat, ale i bahna. Většina tújí byla zničena, obrovské stříbrné smrky byly po povodni napadeny kůrovcem a musely být poraženy. Kolem zahrady byl postaven nový plot, zaseta nová tráva.

Stromy v zahradě dál ubývaly a jednou v létě se rozlomila i tolik obdivovaná a oblíbená obrovská magnolie. Další ránu zasadila zahradě přístavba školy, kvůli níž musely být některé stromy pokáceny.

Na zahradě však lidé zasadili stromy nové. Zatím jsou docela malé, ale děti je chodí zalévat a brzy budou tak velké, že na ně nevylezou.

Od začátku vyprávění se počet dětí v zahradě skoro pětinásobně navýšil. Zahrada se postupně zase stává „Kouzelným přístavem“, jakým byla na začátku vyprávění. Všichni se snaží, aby zahrada byla kouzelná a děti se v ní cítily bezpečně a šťastně. Pomáhá obec, lidé z obce, spolek Vltavan, rodiče i paní učitelky z mateřské školy.

Cílem projektu „Kouzelný přístav“ je sjednotit krajinu okolní přírody se zahradou mateřské školy, a tím vytvořit bezpečný, radostný prostor pro všechny děti MŠ sloužící k různým aktivitám, které podporují především jejich pohybový, ale i rozumový rozvoj. Zahrada dále slouží k pohybovým aktivitám, jež rozvíjejí hrubou i jemnou motoriku, čímž vznikají základy pro grafomotoriku. Areál by měl poskytovat dětem zákoutí pro klidné hry a zároveň nabídnout místo pro společná setkání dětí, pedagogů i rodičů.

Jedinečnost lokality mateřské školy na břehu Vltavy přímo vybízí k tomu, aby celý areál tvořil součást romantického prostředí „kouzelného přístavu“. Cílem celého projektu bylo a stále je vytvořit mnohovrstevný prostor a dojmově podnětné prostředí, jež rozvíjí fantazii a umožňuje pohybový a pedagogický rozvoj osobnosti dětí. Do areálu zahrady se postupně doplňuje řada herních prvků, které také podporují výchovnou i výtvarnou činnost. Zahrada slouží jako místo pro setkávání dětí s veřejností nebo udržování a rozvoj místních tradic či spolkových aktivit.